Slunce pomalu zapadá, holky přicházejí unaveně ke kostelu. Terka bere za kliku, je ale zamčeno.
Dialog:
Terka: Je zavřeno.
Kája: No tak to jsme v....
Koketka: Nooo jooo, hlavně že jsme šli po té kratší cestě...
Pája: No tak kdo to mohl vědět?
Terka: Nikdo ale mohli jsme jít po značce.
Koketka: Jo.
Kája: Holky nechte toho, stejně je to jedno. Třeba je tam jinej vchod. A potřebujem tam vůbec jít? Co je tady za úkol?
Koketka: Počkejte, mrknu se... (loví v kapse kalhot papír, čte) Zjistěte, proč má celý objekt půdorys pěticípé hvězdy, a kde se ještě taková pětice objevuje.
Terka: tak to tady bude někde napsaný ne?
Kája: No, někde uvnitř (směje se)
Pája: Hele tak na to zkusíme přijít. Čeho bylo pět?
Terka: Jak pět?
Pája: No čeho bylo někdy v minulosti pět, jako v bibli nebo tak když je to kostel.
Koketka: Třeba je to jako stvoření světa a neděle je ten kostel.
Terka: A co je pondělí?
Pája: Ty zavřený dveře
Kája: To je blbost! To budou světluškovský zákony.
Pája: Nebo pět prstů na ruce
Koketka: Nebo pracovní týden. A o víkendu se tady modlí.
Terka: Nechcete si jít někam sednout a vymýšlet to někde v chládku?
Všichni: tak jo... (odcházejí kousek dál k lesu)
Pozn. k úkolu: Základem je kompozice pěticípé hvězdy (pěticípý půdorys, pět vchodů, pět oltářních výklenků, dvakrát pět kaplí kolem centrálního prostoru, pět hvězd a pět andělů na hlavním oltáři), symbol nejen pěti ran Kristových, ale také pěti písmen v latinské slově „tacui“ (mlčel jsem) a především pěti hvězd ve svatozáři mučedníka sv. Jana Nepomuckého, které se podle legendy objevily ve Vltavě po jeho utonutí.